Karel Plíhal se velkolepě vrátil na Zahradu

Trvalo roky, než se Karel Plíhal odhodlal zahrát na festivalu Zahrada. Letos to konečně vyšlo a návrat to byl velkolepý.

„Běžte si povídat někam jinam,“ nepáral se s hlučícími opilci Karel Plíhal, sotva doladil a začal hrát. A postupně se mu povedlo nevídané: až na velký stan, kde se slezli především vyznavači alkoholu, scénu napěchovanou tisíci diváky utišil.

Když občas přeci jen některý zmožený pseudofanoušek vykřikl, měl Plíhal po ruce báseň či trefná slova: „Na poušti i na moři / všude samí magoři,“ odpálkoval jednoho, podobně jako jiného při přídavcích: „Prosím tě, buď ticho, já už za chvíli vypadnu, taky už melu z posledního.“

Kainarovky střídal se svými nejlepšími kousky jako Nagasaki, Hirošima, lyrickými Padaly hvězdy, Vstávej, holka nebo Kluzištěm. Při přídavku Ráda se miluje ho doprovodil dívčí sbor z publika, zařadil i Černou káru, kterou na kainarovské album nazpívala Zuzana Navarová.

Samostatnou stať by zasloužily básně, jimiž odbourával publikum. Alespoň výběr těch nej méně známých: „Bez zubů šišlám / ať žije Išlám.“, „Slzy pejska skanuly / na poslední granuli.“ … „Proč se smějou tuleni / protože jsou zhulení.“…A víte, jaký epitaf vymyslel písničkář pilotům sportovních letadel? „Budiž ti země ultralehká.“

(iDNES.cz, 6.7.2006)