Písničkář Karel Plíhal z té lepší (oficiální) stránky. Desky, fotky, texty, tabulatury, písničky, klipy, otázky a odpovědi, kontakty.

www.karelplihal.cz

Plíhal pluje středním věkem

Karel Plíhal začal hrát na kytaru někdy v patnácti letech, vystupovat v pětadvaceti, republiku s kytarou objíždí už 30 let a teď přišel s novým autorským albem 20 písní a dvou básniček. Nové CD Vzduchoprázdniny vydal po dvanáctileté pauze.
Ve skladbě Lázeňská se nechal inspirovat podzimní atmosférou Luhačovic: „Odbíjí klekání, ve stráních ovečky, do tmy se tiše vpíjí. Číšníci zahání židle a stolečky, od stříšky pizzérií. Můj ostych je závěsem, za kterým právě sem tenkým, že stačí tvůj dech. Za to že odlítne, amor chce spropitné. Furt čeká, tak drobný mu nech. Srdce mi kmitá, čím víc, tím víc nemyslím, Jsem golém, co vzal mi můj šém. Něžně tě vytáčím, milostným předčíslím. Tak mi to prosím tě vem… Lázeňské uličky, lázeňské úlety, pohádky pro dospělé. Dvě ztracené kuličky z nebeské rulety, šťastné a neveselé“. Podzim je hlavní inspirací i pro skladbu Jednou prý: „Jednou prý se rozplynem, přežijeme skupenství rostlinné, podzim už hlásí třičtvrtě na ocún, uplývá stín za stínem, v hospodě debatuje nad vínem, armáda spásy co čeká na odsun…“
Živé koncerty Plíhal prokládá svými básničkami, kameňáky i verši. Zatímco ty „kamenité“ typu „Touha zvolna vzlétá jako fotón, a jste v koncích filozofky, všechno je to vo tom“ neprošly cenzurou, na tomto CD dostaly svůj prostor dvě básničky. Jednou z nich je Ticho: „Každý má svůj příděl ticha, co dostane sebou na svět, někdo ticho nerozdýchá, rozmařile ze slov a vět, vystaví si zámky vzdušné, nebo hrady plné střílen. Chce být sdílný, chce být sdílen, přijde Bůh a řekne, už ne. Nehoň bycha, přestaň skučet, co by kdyby, všeho zanech, v chrámu ticha, vyber účet, vykecáš se na Olšanech.
Rafinovaná, to je to pravé slovo, které charakterizuje Plíhalovu autorskou tvorbu. Několik písní tu tentokrát zní velmi kainarovsky a připomíná jednak starší Plíhalovo CD Nebe počká (s kongeniálně přezpívanými Kainarovými písněmi), jednak právě Josefa Kainara v méně známé poloze aktivního hudebníka. Např. blues Kuře srší Plíhalovým charakteristickým vtipem.
V písni Burani z Anglie se Plíhal dokáže opřít i do sociální tématiky či lehce společenské kritiky, inspirován skutečným zážitkem jakési „stag party“: „Už jdou burani z Anglie, už duní Václavák, dřív než mi na boty naplijí, odjedu svou xenofábií, už jdou z Karlových Varů sem, zpátky Rus za Rusem…“
Svým kamarádkám na novém CD věnoval krásnou, klidnou a obyčejnou mollovou skladbu Nezestárlas… „Rádi se potkáváme, v místech, kde jsme sami, svá slova protkáváme sny a zpomínkami. Dokud se usmíváš, dokud se směješ nahlas, bůh ví, že nezestárlas, ani nevyprahlas…“
Vydání nové nahrávky je zkrátka ideálně načasováno na letošní povzduchoprázdninový podzim. Karel Plíhal, Vzduchoprázdniny, 2012, vydáno vlastním nákladem

Petr Vlasák

(Literární noviny, 27.9.2012)

zpátky na Vzduchoprázdniny