Písničkář Karel Plíhal z té lepší (oficiální) stránky. Desky, fotky, texty, tabulatury, písničky, klipy, otázky a odpovědi, kontakty.

www.karelplihal.cz

Návrat odpočatého krále

Na nové autorské album Vzduchoprázdniny nechal Karel Plíhal své posluchače čekat dvanáct let.

Vlastně je celkem s podivem, že mezi tuzemskými písničkáři patří přerovský rodák Karel Plíhal k nejpopulárnějším: od samých začátků se totiž řadí k těm, kteří na svou tvorbu vždy kladli větší nároky, než by po nich jejich posluchači chtěli. Nikdy neměl potřebu lacině publikum rozezpívávat, skládat písničky, „které si může zazpívat každý“ (natož zahrát na kytaru). A když nějaké, podle vlastních slov „ptákoviny“, složil, vždy to spíš bylo pro vlastní relax. A stejně jako se kdysi nechal zaměstnat v kotelně, aby měl dost času na to cvičit několik hodin denně na kytaru, ani nikdy v budoucnu neváhal, když mohl svou tvorbu posunout o stupínek výše. Když dostal v roce 1985 na základě své tehdy již obří popularity možnost natočit první bezejmenné album (dnes se mu říká „Modré“), nenahrál ho v podobě známé z koncertů jako všichni jeho kolegové, ale písničky vyšperkoval dokonalým aranžmá a obohatil o syntezátory, rytmiku i smyčce. Se stejným zaujetím později začal používat elektrickou kytaru a nejrůznější efekty, a nebo několik let věnoval realizaci nápadu nahrát album písniček básníka Josefa Kainara. Novince prý obětoval „jen“ rok a půl koncertování.

Ve dvaadvaceti písničkách se zde vrátil k nejpřirozenějšímu projevu - celé léto je nahrával jen sám s akustickou kytarou. Mnohé prý opravdu vznikaly už od poslední autorské desky Kluziště (po které už následovala jen kainarovská Nebe počká a dva záznamy koncertů), dokonce i pořadí skladeb už zveřejnil dlouho před nahráváním. Vyrovnanost, pokora i nenásilný, humor, stejně tak černý jako poetický, celou nahrávku provází od začátku do konce. Plíhal se tu nepere se svým přirozeným sklonem k introvertnosti, naopak ho využívá k tomu, aby nepropadal zbytečnému patosu a romantice, a obrací ho v ironii. Nesnaží se být urputně aktuální, věnuje se naopak tématům nadčasovým, ale mnohdy i tak současnost glosuje daleko trefněji, než kolegové s potřebou angažovanosti. Když zpívá: „Už jdou burani z Anglie, už duní Václavák, dřív než mi na boty naplijí, odjedu svou xenofábií. Už jdou z Karlových Varů sem, zpátky Rus za Rusem, dřív než mě omylem zabijí, odjedu svou xenofabií,“ spojuje hravost, sarkasmus i zásah do černého. Nezapomíná na svou silnou zbraň v podobě slovních hříček i cynických rýmů; když veršuje „Každý den bojuji se schízou, končí to zpravidla remízou„, je v tom povzdech stejně jako nadhled. Hraje si s verši jako klaun s barevnými míčky a neopouští ho schopnost skvělého postřehu, s jakým glosuje maličkosti, u jiných ztracené v opakované obyčejnosti. Dokáže se navíc vyjádřit stručně a úderně - hned celá polovina písní má pod dvě minuty, u dvou se dokonce vejde do jedné.

Ale nezůstává jen u slov. O co minimalističtější je na novince v hudebním doprovodu (ne, že by jeho bravurní hra na kytaru i tentokrát nestrčila do kapsy leckterého kolegu, jen otrocky přehrávajícího „klasiku“), o to víc si pohrává se zvukem. Jeho akustická kytara tak zní chvíli jako syntezátor, chvíli jako tajuplný doprovod ke sci-fi filmu, chrámově velebně i experimentálně. A to, jak nápaditě pracuje kupříkladu v písni Prase s ozvěnami a prostorovým echem, by skoro mohlo figurovat v nějaké producentsko-zvukařské příručce. Místy také ještě do novinek zřetelně proznívá kainarovský duch z alba Nebe počká.

Dlouhé čekání se vyplatilo. Karel Plíhal se ze svých prázdnin vrátil opálený, odpočatý, optimistický a v plné síle. Natočil silnou desku, která hudebně přesahuje svět folkových posluchačů a myšlenkově převážnou většinu současné tuzemské produkce. Desku autentickou a bohatou v tom, co nabízí, současnější než mnohé rádobymoderní kopie zahraničních ikon. A ačkoli ho nejspíš celá řada kolegů v popularitě i komerčním úspěchu nechá za sebou, o tom, kdo je po předčasné smrti Karla Kryla u nás nekorunovaným králem, nemůže být po jejím poslechu vůbec pochyb.

Antonín Kocábek

Karel Plíhal: Vzduchoprázdniny
Vydal Karel Plíhal na značce Inspiracek
47 minut

(Týden, 8.10.2012)

zpátky na Vzduchoprázdniny