Písničkář Karel Plíhal z té lepší (oficiální) stránky. Desky, fotky, texty, tabulatury, písničky, klipy, otázky a odpovědi, kontakty.

www.karelplihal.cz

Karel Plíhal: Čekám, až ke mně přijdou slova

Radost je poslouchat písničkáře Karla Plíhala živě, z alba i při rozhovoru. Ten následující jsme vedli na předzahrádce kavárničky, řeč byla hlavně o novém albu Vzduchoprázdniny.

Ten den bylo krásně, věčná škoda usednout ke kávě uvnitř podniku. Na čerstvém vzduchu lépe plynuly myšlenky i řeč, nad námi se tyčila šikmá věž ústeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie a představa, že zde kdysi padaly bomby, byla tak vzdálená… Nad hustou pěnou malého zázraku z presovače se vznášel lehký dým, vedle leželo album novotou ještě vonící, cédéčko Vzduchoprázdniny. První deska poetického písničkáře Karla Plíhala po šesti letech. A zatímco slova poletovala vzduchem, káva zvolna chladla…

Booklety CD s písněmi, na jejichž textech záleží, vnímám jako malé básnické sbírky. Proč tomu tak u Vzduchoprázdnin není?

Karel Plíhal: Prostě jsme měli pocit, že ten obal necháme takhle čistý. Texty určitě budou na našich webových stránkách.

Dokonce jsem i hledal, které kytary na albu zní, a kteří muzikanti se spolupodíleli. Ale booklet je „informačně čistý“…

Ty kytary , to jsou ty dvě, které používám na koncertech. Elektrickou Telecastera, akustickou a zpěv. Nic jiného na desce není.

Jsou to staré kytary, máte je dlouho? Nebo je občas měníte?

Ono to trvá, než člověk najde ty pravé nástroje. Ostatní věci už jsem prodal, už mám pouze tyhle, které mi vyhovují i zvukově. Mám je vymazlené a seřízené od kytaráře, jsou to mí miláčci. Jinak ale peníze hodně strkám do kvalitního ozvučení na koncertech. Máme svého zvukaře, bez Saši Nagye už bych nejezdil. Je výbornej. Občas mu pošlu mikrofon nebo jinou součást aparatury…

Vaše koncerty jsou dětem do dvanácti let nepřístupné. Proč? Stěžovali si snad rodiče? Nebo vaše autocenzura?

Ne, to vůbec ne. Já myslím, že děti toho dnes vědí víc, než si myslíme. Ale myslím, že menší děti tento program až tak nebaví. Nudí se a ruší, je to zbytečné…

Petr Fiala z Mňágy mi prozradil, že jeho syn hraje na kytaru lépe než on. Váš syn kytaru dokonce vystudoval. Nesoupeříte někdy trošku, kdo jste na ni lepší?

Ne, my se o těchto věcech vůbec nebavíme. A neuvažoval jste někdy o založení rodinné kapely? To by určitě nefungovalo. Myslím si, že je divný, když je syn pod vlivem fotra. Je dobrý, když si děti vytvoří vlastní identitu, vlastní svět. Nejsem zastáncem rodinných kapel.

Opravdu jste v čínském znamení Pes, nebo se vám to jen hodilo do písničky Vzduchoprázdniny na nové stejnojmenné album?

Jsem. Zas až tak nežvaním.

A co to obnáší, co to znamená? Jaci vy, čínští Psi, jste?

Já nevím. Vím jen, že jsem v tom znamení, ale nejsem typ, který by četl horoskopy a podobně.

A ten pán, co vás v textu té písničky venčí, to je Bůh?

(smích) To je strašně populistický, takhle to říct. To je pocit, že jsem pozorován. Nestranně pozorován (smích). Tedy možná. Možná si jen moc fandím.

Zpíváte-li, že „je to s tou faraonovou říší nějaký vachrlatý“, jsou to slova o nedávných událostech v Orientu? Protestech i změnách v Egyptě či v Bagdádu, zkrátka o Arabském jaru?

Ne. Ta písnička je starší, je čtyři roky stará.

Která písnička je na Vzduchoprázdninách nejstarší? Je některá až z časů vaší dávné skupiny Plíharmonyje?

Ne, to ne. Jsou tam dvě, které mám už asi osm let. Můj vesmír a Napadl sníh. Vyšly pouze na živém koncertě, tak jsem si řekl, že je dám na novou desku. Že se na ni hodí tematicky.

Slyší-li člověk vaše písničky na koncertech či z desky, vše plyne lehce, je to pohoda. Jak velký „porod“ je pro vás vznik písničky? Asi to zas tak velká sranda není, soudím…

Je to sranda, bavím se tím. Jen logicky, když člověk píše tímto způsobem, a poslední dobou píšu na melodie, kterých mám hodně a nechci se v hudebních nápadech opakovat (což hrozí každému z nás), mám vždy nápad na písničku a čekám, až ke mně přijdou slova, která se k té myšlence hodí. A samozřejmě se hlídám, abych sám sebe nedojímal, aby tam byl jistý nadhled.

Sebe ne, ale publikum ano?

Já doufám, že ani to ne.

Zábavná je představa, že číšníci navečer z předzahrádek hospůdek a kaváren zahání židle a stolky dovnitř jako ovčáci ovečky do salaše. Vybavíte si, kde vás to napadlo?

To vzniklo v Lázních Luhačovice, kde jsem měl volné odpoledne a seděl jsem tam v kavárně. Poprchávalo, viděl jsem tam milenecké dvojice středního věku a výš (smích) a mělo to pro mě strašně působivou atmosféru. Proto ti číšníci… Tu písničku beru jako poctu starým Prúdům, Marianu Vargovi a hlavně textaři Kamilu Peterajovi. To je takový ten mírně surrealistický obrázkový svět, poetika, která mi vyhovuje.

Radek Strnad

(Deník, 15.10.2012)

zpátky na Vzduchoprázdniny