Písničkář Karel Plíhal z té lepší (oficiální) stránky. Desky, fotky, texty, tabulatury, písničky, klipy, otázky a odpovědi, kontakty.

www.karelplihal.cz

Do každodenního shonu vnesl Plíhal Vzduchoprázdniny

Karel Plíhal je známým českým folkovým zpěvákem a kytaristou, proslul především svými texty, v nichž si citlivě pohrává se slovy a rýmy, využívá krás češtiny, a dává tak vzniknout originálním, vtipným písním, kterými baví posluchače všech generací.
Několik let strávil v Olomouci, kde dle vlastních slov žil vysokoškolským životem a užíval si jeho přidružených aktivit, aniž by jakoukoli vysokou školu studoval.

Před nedávnem vydal nové album Vzduchoprázdniny a se stejnojmenným koncertem zavítal ve čtvrtek 15. listopadu do olomouckého U-klubu.

Karel velmi nesměle přišel na pódium, až se zdálo, že se přítomných v sále bojí, avšak když se posadil, vzal do rukou svou milovanou kytaru a jen tak zabrnkal pár tónů, octl se ve svém světě, kde jej nic nemohlo ohrozit. Následně několika básničkami naladil také diváky a příjemná atmosféra se stala příslibem zdařilého večera.

Mezi prvními zazněla z dřívější tvorby píseň Ráda se miluje, při níž bylo v sále místy slyšet tiché pobrukování, stejně jako při dalších starších, o něco známějších skladbách (Sedí topič u piána, Ve skříni). Důraz byl samozřejmě kladen na nové album, mimo jiné se příchozí mohli zaposlouchat do titulní písně Vzduchoprázdniny, do alegorie průběhu života Na kolech či do skladby Slon, která popisuje chlapské psychedelické pokorné jednání. Kamarádkám ze své generace věnoval Karel Plíhal píseň Nezestárlas.
Ačkoliv mají mnohé z písniček melancholický nádech (Plíhal: "Optimistickou durovou umí každý blbec."), snad nikdo z návštěvníků se ten večer neubránil hlasitému smíchu nebo alespoň úsměvu na rtech, protože takřka každou píseň uvedl folkař jednou či více zábavnými průpovídkami.
"Mám krásné povolání, kde si můžu veřejně, navíc za honorář, postěžovat na svůj zdravotní stav. Doma už to nikoho nezajímá."
"Jsem introvert. Když chci mezi lidi, tak jdu na hřbitov. Při procházení mezi hroby jsem si už dokonce vymyslel epitaf. Bude tam napsáno: KAREL PLÍHAL, DIABETIK a pod tím SPI SLADCE."
"V japonské zahradě se ochrance jistě říká SAKURITY."

Během koncertu zpěvák střídal dvě kytary, elektroakustickou a elektrickou, jejichž zvuk se perfektně snoubil s jeho hlasem. Precisní hrou, při níž se klidně usmíval a pohupoval do rytmu, všechny přesvědčil o tom, že svou slovní ekvilibristikou rozhodně neoplývá na úkor Karla Plíhala - kytaristy.
Nálada a nadšení jak na jevišti, tak v hledišti nepoklesly ani na okamžik. V závěru přidal Plíhal píseň Napadl sníh a po více než hodině a půl hraní se s posluchači rozloučil skladbou V kině, jejíž poslední slova znějí: "…a doufám, že na shledanou." V sále byste v ten moment nenašli člověka, který by nedoufal, že se s Karlem Plíhalem znova shledá, ať na koncertě, nebo při poslechu jeho alb.

My jsme další setkání s folkařem raději neodkládali a hned po vystoupení se ho zeptali na pár věcí.

Dnešní koncert se odehrál v hudebním klubu, jindy vystupujete například v divadle. Kde se cítíte lépe?

Nedělil bych to na to, kde se mi hraje hůř, kde líp. Je to spíš o konstelaci večera, o tom, jak se sejdou lidi. Upřednostňovat bych si nedovolil, to by bylo rouhání.

Před několika lety jste začal na koncertech hrát na elektrickou kytaru. Co vás k tomu vedlo?

Pro tento styl je vhodnější elektrická kytara, lépe se na ni hraje, více žije.

Používáte v písních i jiné efekty, například při nahrávání ve studiu?

Ne, hraju jen tak, jak to můžu zahrát i na koncertě. Mám z toho lepší pocit a písni to dá mnohem víc.

Jak se připravujete na koncertní turné?

Denně hraju asi dvě hodiny na kytaru, cvičím si prsty. Musím si věci projet a dostat do hlavy.

Improvizujete během koncertu?

Abych vymýšlel básničky na place, musel bych být génius. To nejde, na to opravdu nemám.

A co se týče jejich zařazení, máte předem připravené pořadí, kdy kterou z básniček řeknete?

Občas některou přidám nebo naopak vyhodím, podle toho, jak se mi chce, jaký mám zrovna rozmar. Dělám to kvůli sobě, abych si nepřipadal jako robot a abych byl ve střehu. A je to takový nadstandard, aby lidi neusnuli.

Nové album vznikalo postupně. Sesbíral jste texty a k nim psal hudbu?

Právě naopak. Melodie vznikly dříve a až poté k nim přibývaly texty. Bylo to zajímavější.

Považujete Vzduchoprázdniny za autobiografické album?

Jsou to spíše pocity, se kterými se ztotožňuju. Nepotřebuju se vykecávat cizím lidem, na to mám soukromí.

Zdá se, že je celkově melancholičtější, než alba předchozí. Jak byste sám svou tvorbu popsal?

Já jsem těch rychlých, veselých nikdy tolik nepsal. Můj svět je spíše tenhle, melancholický. Snažím se udržet poetičtější rovinu, zlehčuju si tím život. Písničky dělám kvůli sobě, jako autoterapii.

Jednotlivé skladby Vzduchoprázdnin na sebe velmi dobře navazují. Zdá se, že to tak prostě musí být.

To jste mi udělala radost, že to říkáte. Jinak ani nešly sestavit, tak nějak to vyplynulo. Ale sám jsem si nebyl vůbec jistý. Když pouštím album svým známým, nejsou objektivní. Nejdůležitější je, jak působí na lidi, kteří mě neznají osobně.

Vymyslel jste přebal desky sám nebo jste tuto práci někomu zadal?

Nápad je můj, ostatní pak jednali dle mých příkazů. Byl bych blázen, kdybych tuhle zábavu nechal celou někomu jinému.

Nechal jste se něčím či někým inspirovat?

Před pár lety jsem chodil po Beskydech s foťákem a náhodou jsem tuto fotku pořídil. Když jsem pak procházel fotky, narazil jsem na ni. Pozval jsem fotografa, fotili jsme celý den, od dvou až do půlnoci. Pak ráno do oběda, ale pořád to nebylo ono. Za čtrnáct dní jsme to zkusili znova a nakonec jsme tam jeli ještě jednou kvůli plakátu. U toho kopce jsme se zabydleli.

Jakým způsobem se odreagováváte? Poezií? Sportem?

Sportem. Dneska jsem šel z pokoje na hotel do kavárny pěšky, nejel jsem výtahem, až z druhého patra. Odreagovávat se moc neumím, baví mě to, co dělám. Pořád hraju nebo přemýšlím, nedokážu vypnout. Mám svou práci jako koníčka, čehož si velice vážím. Je to hodně o štěstí a já ho mám.

Adéla Gregůrková

(Helena v krabici - časopis studentů Univerzity Palackého, 18.11.2012)

zpátky na Vzduchoprázdniny