Písničkář Karel Plíhal z té lepší (oficiální) stránky. Desky, fotky, texty, tabulatury, písničky, klipy, otázky a odpovědi, kontakty.

www.karelplihal.cz

Krásně dospělý Karel Plíhal

Byť se písničkář Karel Plíhal pohybuje na hudební scéně od počátku sedmdesátých let a první sólové vystoupení měl v roce 1983, jeho diskografie není tak bohatá, jak by se mohlo zdát. Každé jeho album je tedy událostí i rozhodujícím záznamem o tom, kam přemýšlivý skladatel dospěl.
Minulá deska Nebe počká vyšla v roce 2004. Nešlo tak docela o autorskou záležitost, Plíhal na ní pracoval s písňovými texty Josefa Kainar, stylově spřízněného básníka.
A zatímco před kainarovskou deskou byl především slovní žonglér a hračička, nadto zdatný kytarista, na novince Vzduchoprázdniny je spíš vypravěč, který při psaní příběhů sleduje jejich dějovou linii a nadto si pořád pohrává se slovy tak, že mu to mnoho jeho hudebních soukmenovců může závidět (na desce jsou kouzelné obraty „Každej den bojuju se schízou, končí to zpravidla remízou“ či „Když farář rozvlekle hovoří o pekle, na mysli neklesám, nebudu v pekle sám…“)
Na albu Vzduchoprázdniny je dvacet krátkých písniček v minimalistické verzi pouze s kytarou a dvě básně (Ticho, Kopeček). Na velmi malé ploše dokáže Plíhal v těchto miniaturách sdělit jak příběh, tak glosu či pocit. Neustále tak udržuje posluchače ve střehu, neboť přeslechnout tu cosi, nebyla by skládanka úplná.
Vzduchoprázdniny je celistvé album, držící pohromadě právě v tom, že každé slovo má smysl, každý okamžik je vydatnou duchovní potravou, a to bez ohledu na to, že Plíhal se ve svých textech někdy rád obrací k vyšší moci.
Na tomto albu by klidně mohlo být o pět písniček méně a jeho náladě by to neublížilo. V ní je Plíhal přece jenom dost stereotypní. Byla by to ale škoda, protože jeho poezie opatřená hudebním doprovodem je vkusná a dospěle krásná.

Karel Plíhal: Vzduchoprázdniny
Inspiracek, 46:55
Hodnocení: 90 %

Jaroslav Špulák

(Právo, 22.10.2012)

zpátky na Vzduchoprázdniny