Dopis

K. Plíhal / K. Plíhal

Tak ti teda píšu v opilecké pýše
dopis, co ti jinej frajer nenapíše,
dopis, co ti jinej frajer nesesmolí,
žádný hloupý fráze, jak mě srdce bolí.

Nejsem žádnej zlatokop a není mi to líto,
že jsem kdesi propil rejžák i to síto.

Zato když jsem včera večer seděl s kamarády v šenku,
má stará múza dala mi svou novou navštívenku,
už od rána mě svádí, hladí, líbá atakdále,
jenže bez tebe se cítím jako přikovanej k skále.

Vzpomínky mě klovou do mých ztvrdlých jater,
slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater.

Prej z vesmíru se blíží naše příští zkáza
a Země - to je stará a velmi křehká váza,
popraskaná váza jako tvoje láska ke mně,
co zbylo z tvý lásky, co zbude z tý Země?

Nebude to bolet, neboj, potrvá to chvilku,
přestaneme řešit naši malou násobilku.

Přestanem se trápit, kdo ji za nás dopočítá,
přestanem si nalhávat, že na východě svítá,
obyčejní lidé vedou obyčejné války,
chci naposled tě uvidět, a třebas jenom z dálky.

Třebas jenom z dálky, když už to nejde zblízka,
dokud konec toho všeho Pámbu neodpíská,
dokud konec toho všeho Pámbu neod-,
tak ti teda píšu v opilecké pýše
dopis, co ti jinej frajer nenapíše,
dopis, co ti jinej frajer nesesmolí,
žádný hloupý fráze, jak mě srdce bolí,
žádný hloupý fráze, jak loučení bolí,
žádný hloupý fráze, jak beznaděj bolí,
žádný hloupý fráze, jak loučení bolí,
žádný hloupý fráze, jak mě srdce bolí,
žádný hloupý fráze, jak mě hlava bolí…