Když na pavouka sedne blues

K. Plíhal / K. Plíhal

Když na pavouka sedne blues, tak přestane tkát sítě,
zaleze si do kouta a pláče jako dítě,
vybrečí se, vysmrká se do mušího křídla
a pustí se s novou vervou do shánění jídla.

Když na verlybu sedne blues, tak ponoří se ke dnu,
a když to není zrovna v lednu, klidně si k ní sednu,
polechtám ji bublinkama, poplácám po hřbetě,
a je opět spokojená v tom verlybím světě.

Když na papouška sedne blues, tak vykašle se na zob
a pod zobák si zanadává v rámci slovních zásob,
a pak se vrhne na mrkvičku, pokud jsme mu dali,
a zase je to ten papoušek, tak jak jsme ho znali.

Když na člověka sedne blues a všechno na něj padá,
zakoupí si láhev vína a pak písně skládá,
smutek ho však nepřestane pod srdíčkem bodat,
dokud se mu nepodaří aspoň jednu prodat,
dokud se mu nepodaří aspoň jednu prosadit.