Květina

K. Plíhal / K. Plíhal

Na louce vyrostla květina
nebývalého druhu.
Když si ji nakrájíš do vína,
uvidíš v pokoji duhu.

Marně jsem listoval v herbáři,
vypadá trochu jak jetel,
roste jen od srpna do září,
na to je třeba brát zřetel.

Míti svou duhu kapesní,
to je dnes určitě terno.
Duhová šťáva kape z ní,
utopí v sobě to chladno a černo.

Možná si ťukáte na čelo,
to už máš, Plíhale, z pití.
Jenže proč by se, krucinál, nesmělo
vysnít si kouzelný kvítí.

Míti svou duhu kapesní,
to je dnes určitě terno.
Nebuďme, přátelé, adresní,
ale kdo dělá to chladno a černo?

Lepší je fušovat do kytek,
když nám ten svět nějak zešed',
nežli se ztřískat jak dobytek
a pak se řezat a věšet.

Na louce vyrostla květina,
lalalalalalala…