Lázeňská

K. Plíhal / K. Plíhal

Odbíjí klekání,
ve stráních ovečky
do tmy se tiše vpíjí,
číšníci zahání
židle a stolečky
pod stříšky pizzerií…
Můj ostych je závěsem,
za kterým právě jsem,
tenkým, že stačí tvůj dech…
Za to, že odlítne,
Amor chce spropitné,
furt čeká, tak drobný mu nech…
Srdce mi kmitá, čím víc,
tím víc nemyslím,
jsem Golem, co vzali mu šém,
něžně tě vytáčím
milostným předčíslím,
tak mi to, prosím tě, vem…
Můj ostych je závěsem…
Lázeńské uličky,
lázeńské úlety,
pohádky pro dospělé…
Dvě ztracené kuličky
z nebeské rulety,
štástné a neveselé…
Můj ostych je závěsem…