Na kolech

K. Plíhal / K. Plíhal

Zvolna slábne v dáli
hukot magistrály,
voní louka květy pokrytá,
slunce praží do střech,
kdo má dobrý postřeh,
trochu toho bronzu nachytá…
Jedeme lesem tónů
a v čele peletónu
slunko v žlutém tričku,
kdo by se bál…
Nádech, výdech, nádech,
po všech našich pádech
stále dál se šlape na pedál…
Slunce metá mince,
sbírá je pan Vincent,
kráčí domů lánem slunečnic,
Pámbu losy stírá,
v dlani Všehomíra
zbydou naše čáry, nebo nic…
Jedeme lesem tónů…
Stačí úsměv slečen,
už jsem chtíčem vlečen,
ač jsem běžně línej jako veš,
než to skončí gypsem,
vyndám nohy z klipsen
a ty mě zase v klidu dojedeš…
Jedeme lesem tónů…
V očích světlo i tmu,
v monotónním rytmu
tiše rezne naše soukolí,
náhle má to grády,
když za mými zády
zahneš s někým někam do polí…
Jedeme lesem tónů…
Až ti jedou sprintem
zmizím labyrintem
a v dálce zhasne slunce i má pleš,
žádné velodrama,
nezůstávej sama,
než mě jednou v klidu dojedeš…
Jedeme lesem tónů…