Olomouc

Občas se mi stane, což mě vyvede vždy z míry, když mi někdo řekne pane, ač mám teprv dvacetčtyry, to se asi něco děje, to se asi něco mění, když si zajdu na koleje, už tam tolik známých není. Jen ta Olomouc je stále stejná, holubů se snáší hejna nad radnicí, jež mi vzala kamarády ztuhlé v gala, je stejnej pohled na dvojice namačkané u Trojice, jen vzpomínek je mnohem více a příjemně bolí. Občas se mi stane, že se přistihnu, jak kráčím po té cestě vyšlapané, i když stále nevím za čím, to se asi něco děje, to se asi něco mění, více zajímá mě kde je ta, co zatím se mnou není.