Svíčka

K. Plíhal / K. Plíhal

Oheň v kamnech dávno neplá, taky došlo na svíčku,
trocha vosku, ještě teplá, promění se v kuličku,
do ní vdechnu všechna přání dřív, než zcela vychladne,
dřív, než na mě přijde spaní a z dlaní mi vypadne.

Tebe do ní vložím taky od minulý soboty,
je to s tebou všelijaký, přej mi trochu jistoty,
dám ti s sebou všechny šminky, intimspreje a rtěnky,
čerstvý buchty od maminky, od synovce zarděnky.

Modrý kotě od inkoustu, bílý víno od Bzence,
chtěl jsem ti dát toho spoustu, teď mi došla invence,
samozřejmě ti tam vložím delikátní raneček
s úzkoprofilovým zbožím pro tvůj něžnej zadeček.

Ráno tě dám do kredence, do horního šuplete,
a zavolám paní Zdence, ať mi svetr uplete,
naláká mě na sladkosti a na sbírku s moskyty,
zapomenu na starosti, budeš pro mě vosk i ty.