Taxík

K. Plíhal / K. Plíhal

Jsi už dlouho pryč a nikdo blízkej není nablízku,
pštros je na tom líp, ten může strčit hlavu do písku,
a já ji strčím do okýnka nejbližšího taxíku,
řeknu: pane taxikáři, dvakrát kolem rovníku.

Taxikář se s pochopením a se mnou vrhne do proudu
aut, co trochu připomínaj' karavanu velbloudů,
budeme se zvolna houpat noční městskou Saharou,
onen pán mi bude třeba líčit trable se starou.

Semeleme všechno možný: ženský, fotbal, politiku,
nic nestojí za nic, ale hlavně, že nám chutná,
a ve zpětným zrcátku toho erárního žigulíku
zmizí moje trápení a všechno bude putna.

Jsi už dlouho pryč a já se vozím v noci taxíkem
s ukecaným, s užvaněným, ale s prima chlapíkem,
co mi říká při loučení:„Jó, mladej, život je pes,
tak to bude, počkej moment, pět set dvacet káčées.“