Tři andělé

K. Plíhal / K. Plíhal

V zahradě pod vrbou smuteční  seděli  tiše jak pěna
tři andělé – dva byli skuteční, ten třetí  byla moje žena,
přisednout neměl jsem odvahu, mlčeli patrně o mně,
duši mám čistou jak podlahu  po plese v Národním domě. 

Určitě skončili u cifer, sčítajíc všechny mé hříchy,
až si to přebere Lucifer, nejspíš se potrhá smíchy,
obloha zčernala sazemi z komínů vesmírných lodí,
dokud jsou andělé na Zemi, nic zlého se nepřihodí…