Vzduchoprázdniny? Asi za rok

Písničkáře Karla Plíhala, zpěváka a kytaristy, je najednou sever Čech plný. Do vydání jeho nového alba Vzduchoprázdniny zbývá ještě asi rok, ale ukázky z něj plus nové básničky moravského barda na jeho koncertech uslyšíme živě.

Včera hrál v DK Teplice, ve středu 30. září ve stejný čas pobaví Městské divadlo Děčín a Národní dům Ústí zve na jeho vystoupení 1. října od 20.00 hodin. „Na koncertě si mohou posluchači koupit CD Karla Plíhala i knížku jeho básniček Jako Cool v plotě,“ řekla Dana Dobešová, jeho manažerka. Karla Plíhala jsme se zeptali:

Chystáte nové album Vzduchoprázdniny, některé z nových písniček už hrajete na koncertech. To aby lidé slyšeli i to, co neznají, nebo si je na nich spíš „testujete“?
Takhle složitě neuvažuju, z nových písniček mám radost, rád je hraju.

Skupiny i písničkáři se často ohlížejí zpět. Vracíte se někdy ve vzpomínkách až k Plíharmonyji a nemůže se stát, že její písničky v tehdejších verzích vyjdou i na CD?
Asi už ne. K radosti mi stačí, že některé ze starých písniček, které hrávám i dnes, baví i mladší posluchače. Archiv písniček, vzpomínek a pocitů mám v sobě, občas si jej rád otevřu. Ale spíš jen pro sebe, nebývám v něm dlouho, abych si nezabouchl dvířka do reality.

Vaše DVD opět vyjde jako komplet s CD Pavla Dobeše a Vlasty Redla. Je to pro vás dobrá společnost?
Mám je oba rád, protože si na nic nehrají. Mají pořád, i po těch letech, moji důvěru.

Vyjde vám i kompletní zpěvník. I v něm se vrátíte až k Plíharmonyi?
Zpěvník chystáme na konec příštího roku, ilustrovat jej bude pan Barták. Už se na to moc těším, bude tam všechno, na co si ještě vzpomenu.

Tvrdil jste, že řada vašich básniček a hříček je ztracená. Aby byly zachovány, vznikla knížka Jako Cool v plotě, ale udělalo by vám radost, kdyby vám lidé některé poslali?
Asi už ne, v mé hlavě to určitě pořád někde je. Jestli se mi to má ještě někdy připomenout, rád se nechám překvapit.

Jarek Nohavica se občas písničkou vyjádří k nějaké události či problému. Takto aktuálně reagovat – byl by to i váš šálek kávy? Nebo jsou takové reakce pro vás spíš na krátké básničky a vtípky?
Myslím, že se nejlépe a nejvtipněji vyjádřím k nějaké události, či problému, tím, že půjdu správně volit. Své písničky bych tím neobtěžoval.

Naštvalo vás, co se semlelo okolo předčasných voleb?
Ani ne, dvacet let na poušti je pořád ještě moc krátká doba. Pro naše vnuky už bude, doufám, politická obloha poněkud průhlednější.

Česká Wikipedia o vás píše jako o českém folkovém a jazzovém kytaristovi. Souhlasíte s jazzem, nebo by spíš místo něj měl být swing? Některé vaše skladby skvěle swingují…
Já bych vynechal oboje, stačí mi, že jsem český kytarista, s tím už se dá žít.

Kdo vám byl vzorem a učitelem, když jste se učil hrát na kytaru? A naopak – učíte dnes vy někoho nadějného, nebo rád poradíte?
Konkrétní vzor jsem nikdy neměl, od každého stylu, či osobnosti někdo, kdokoliv.

Bavilo by vás pracovat s dětmi, i s těmi méně talentovanými, třeba v ZUŠ? Nebo byste na to neměl čas, energii… trpělivost?
Mám syna, který vystudoval klasickou kytaru, vypadá docela vyrovnaně a spokojeně na to, že jsem se mu po této stránce nervózně, netrpělivě a naprosto bez energie občas věnoval.

Vaše role v Zelenkově filmu Rok ďábla byla zvláštní. Pozorovat vlastní pohřeb, shořet na židli, seznámit Čechomor s Nohavicou – byla to fikce? A musel vás Petr Zelenka přemlouvat a nutit, či to byla pro vás i radost – ukázat se i jinak?
Bral jsem to tak, že Petr Zelenka asi ví, co chce, a svědomitě jsem se snažil mu nevadit. A bylo mi tam s přáteli příjemně.

Píšete ještě stále také pro divadlo? A máte právě před sebou nějakou takovou zakázku, či už premiéru?
Bohužel už ne, je to o osobních kontaktech a jak se pořád stěhuju, všechny jsem cestou poztrácel. Ale určitě by mne to moc bavilo.

Máte po koncertní pauze, jak jste ji zúročil? Tvořil jste, či gruntoval…?
Pauzy, které občas dělám, jsou spíše odpočinkové. Písničky a básničky vznikají tak nějak nahodile, nijak se jim do toho nemontuju, nemají to rády.

(Ústecký deník, 30.9.2009)